Na dlani

12. prosince 2016 v 20:49 | Auril |  > poeticky



Jednou motýl ke mně vlít
šimral
když přistál mi na dlani
jeho stín byl malý
jako klid
těch co nikdo nechrání

Řekl že už slyšel tisíc slov
tisíc ztracených musel pít
nechat se stokrát oslovit
a beze slov odejít

Prý přísná jsem a chladná
motýla na pouti si mám vystřelit
řekl
když nechala jsem struny ticha znít

Měla jsem motýla...

Na dlani...


obrázek: MUSiiCxMANiiAC

 

A nic je teď

6. června 2016 v 19:41 | Auril |  > poeticky



Někde v dálce zazněl hrom
řekli mi že to se hroutí světy
pobily je bomby plný slov
slov co tvoří nic
jen prázdný věty
Nic je teď co dozněly hromy
kdy po tvářích mi kráčí stín
od vlasů kde psávala jsem slovy
až někam dolů ke dlaním
Tam slova mění se v noty
co jako hroutící se světy
z dálky zní


Obrázek: ReyeD33



Jsi sůl v ráně

6. prosince 2015 v 22:07 | Auril |  > poeticky



Slaná jsem solí v ráně

všude tam kde můj svět se s tvým dotýkal

a já neviděla

že koncem jsme začínali



Teď ve stínech dnů stýská se mi

a v ledové vodě namočená

tvářím se

že vše je správně



No slzy pořád mám

čas o žádnou z nich ještě mě neobral

a tebou jsem celá umouněná

rveš mi tváře


Říkám otevřeně

jsi sůl v ráně

kterou jsem otrávená

 


Na krku mám...

14. června 2015 v 16:40 | Auril |  > poeticky



Mám slinu na krku
co teče
ubrousek z těla
mi byl svlečen
nahý symbol
v davu vlečen

Padá déšť
je kamením
dětský smích
pláč dospělých
modlení
bez řešení
úsměv můj
co není

Mám slinu na krku

a jediný co mi chce je brečet


obrázek: Defiantforever4


Naivně

1. června 2015 v 19:29 | Auril |  > poeticky


Ve vzteku lížu stromy
s naivní touhou
že v jazyku nebudu třísky mít
pak vychlastám dvacet čtyři rumy
jako záplatu na to
že v hlavě začlo mi cosi hnít

Všechno kolem se točí...

... prostě mám levý obě nohy
a nezbytnou třešinku na očích

obrázek: J-u-d-a-s


Bez dechu

1. května 2015 v 16:59 | Auril |  > poeticky



Bez dechu a slepou
i vítr mě nechal být
v těle na kusy
s duší nahou
a vrabcem v hrsti
co asi tam chcíp

Tak jdu
a dřu o zdi hlavou
zas nezbývá
než láskou k bližnímu svému
snažit se zadusit

obrázek: dincturk


Na dně...

1. února 2015 v 16:53 | Auril |  > poeticky
Na dně džbánů
tichem naplněných
nechala jsem kříž
teď modlitba ze rtů
divně a prázdně
zní
Na dně jezera
s vodou zakalenou
zlatá rybka by měla žít
v bahně však byla udušena
rybář
marně teď hledá síť
Na dně propasti
pod těly sebevrahů
rostlinka bledá
okvětní lístky nemůže rozevřít
Dno všedních dnů
otisky prstů nechá
a já
zkouším je smýt…
rok 2013

Pozdě

1. ledna 2015 v 17:53 | Auril |  > poeticky
V hlavě skládám slova
všechna ta
co slyšet jsem nikdy nechtěla
Divný
je to divný
z nebe padá vločka
slaná a plná popela

Nechci ale slyším
všechno to
co říct jsem nikdy neměla
Divný
je to divný
v proudech teče voda
příliš horká a kyselá

Váhavě sčítám roky
všechny ty
co věděla jsem a nebděla
Divný
je to divný
na zdech visí obraz
černý bez známého autora

rok: 2013


V odstínech

25. listopadu 2014 v 20:19 | Auril |  > poeticky


V odstínech černé
tančím
oči mhouřím
se slovy na řasách
zas
někdo přišel
ruce mi zkroutil
a jsem na rtech rudá
říkám si že to bolí
tak v oparu z cigaret
bloudím
lehce drzá
se zlatou ve vlasech
falešně zářím matně hrdá
místo černé
tisíc odstínů šedé zkouším
je težká a tvrdá...


obrázek: deepmelancholy



Na papíře...

24. listopadu 2014 v 19:09 | Auril |  > připravuji

Chmurně

19. listopadu 2014 v 19:18 | Auril |  > poeticky

Co znělo pořád zní
v nádobě duté
s ozvěnou ve střepu
a ostrou hranou zarytou do dlaní
prázdně a tupě
jako sníh
co padá na zelené listí
v hlavách skloněných
kde zvonky zpívají
že poslední zbyl smích cizích lidí
kteří vidí a ví
že chmurno je smutné

obrázek: TheAJDeviant


Asi příležitost...

13. listopadu 2014 v 14:04 | Auril |  > poeticky


Slunce zasvítilo
na sníh
rozpustil se
jako budoucnost
budoucnost nás dvou

A já zas

Pouštím televizi
hledám v ní
co
asi příběh
příběh nás dvou

Chtěla jsem brát
Chtěla jsem dát
Chtěla jsem...

... příležitost


rok 2013
obrázek: TheAJDeviant


Bylo...

17. srpna 2014 v 13:23 | Auril |  > poeticky


Ve zmoklém trsu trav
našla jsem chmýří pampelišky
kdysi pyšnila se
žlutou barvou uprostřed šedých hlav
na které dívala se z výšky
Na kraji chodníku
vedle sáčku od bonbónů
holubí pírko leží
symbol co špinavý je
a mír v něm hledat
jde jen stěží
Za pohledem bezdomovce
zdar a síla byla
teď nic tam vězí
tváři bez naděje
dám peníz
a zkusím
věřit…

rok 2012
obrázek: mehrandj7


V mlze

3. srpna 2014 v 11:36 | Auril |  > poeticky



Mlha co poznána je staletími
stoupá
nad vodu
nad břehy
loď od nich odplouvá
světla její brzy zmizí
a táhlými nočními stíny
hlas zní
zpívá

O ničem
O všem

Já hloupá myslela si
že line se z hrdla slavíka

Slyším jej
a sama sebe
z obrazu živého
chtěla bych vymazat

Malá loďka pluje dál
někam
ale nikdy ne za nosem

rok 2012
obrázek: DenisOlivier


Ruce mám špinavé...

9. července 2014 v 9:23 | Auril |  > poeticky



Spadla mi nota do dlaní
čím zní
nikomu nepovím
jen se ptám…

kdo šel by si hrát
na to že voní listí
praská les a hlasy spí
na vše co nepoznám…

pak musím chtít rozervat mraky
na nebe řvát
že co patří mně jiným nemělo se dát
když nezbývá už víc…

jen tlouct pěstí do hlíny
ztichlou notu poslouchat
hledat co ztracené je
a hloupě si přát

Zatím jen
ruce mám špinavé od hlíny

obrázek: CanusLilium


Prázdná...

29. června 2014 v 20:49 | Auril |  > poeticky


Padá, padá, padá, padá, padá padá...
ode zdi, od bran
od toho čemu říkám chrám
padá z očí mých

Od špiček prstů line se brázda
co je v ní?
Nic, je prázdná

Prázdná, prázdná, prázdná, prázdná, prázdná...

Kam točí se svět
do nočních můr
jen tam, ne zpět
zrovna jedna mi mávla
křídlem před nosem

Průhledná rána
rána, rána, rána, rána, rána...

Doktora nevolat,
pacient právě vzdal
boj s životem!

rok 2012



Co jsi ty?

25. května 2014 v 20:41 | Auril |  > poeticky

Jsi poupě tulipánu
které urval uragán
Staré tělo
co nese si spoustu ran
Mladé srdce
které ochablý má sval
Lev salónů
co se cítí sám

Rtěnka vpitá do vrásky rtu
Zarostlá cesta ke hrobu
Sklenka nedopitá
Prázdný byt v centru města

Jsi krok
co nedošláp
Půlka
co nechybí celku
Pohled
co dívá se k zemi

Nepřítel bez přítele
Jsi to
co znamená být sám!

rok 2011


Jdem...

9. května 2014 v 10:24 | Auril |  > poeticky

S oslavnou písní
co dere se na rty
kde navždy zůstane
umlčena
Jde průvod svatých lidí
pod krokem ozývá se
křik zhrzených žen
A v rohu zaplakalo týrané děcko
pravda z hrdla jeho
právě vyšla ven
Tak pějme ódu
O tom
že jsme tu byli
O tom
že tu ještě pořád jsem
Zametám stopy…
Kde jsou?
Zavřete oči…
Už dávno přišla jsem!

rok: 2011

Tam na konci!

21. dubna 2014 v 15:18 | Auril |  > prozaicky

Tam na konci.... původně psáno pro soutěž Dvanáctka. Jelikož jsem ale trubka rourovitá a vymyslela jsem si své vlastní datum uzávěrky, které (světe div se) bylo daleko za datem oficiálním... dál raději nebudu komentovat a nechám číst ty, co číst chtějí...


Dvojí zaklapnutí dveří a nastartování auta s obytným vozem v závěsu. Lehký ženský povzdech následovaný mužským mlčením.

"Já ti nevím táto…"
"Co?"
"Jestli to je dobrej nápad."

Ticho.

"Slyšíš?"
"A co ti na to mám říct?"
"No co si myslíš přece!"
"O čem?"
"Jestli to byl dobrej nápad, jet takhle bez dětí."
"Jakejch dětí prosím tě? Jsou to dospělý lidi."
"Ale tvoje děti!"
"No jo…"

"Stejně si myslím, že měly jet s náma."
"Kdyby chtěly, tak mohly."
"Třeba čekaly, že je pozvem?"
"Na cestu, kterou nám daly k výročí?"
"No a?"
"Tak asi nechtěly, no."

Ublížený povzdech s tichem v závěsu.

"Doufám, že máme všechno."
"Hm…"

"Táto, vzal sis prášky?"
"Jo."
"Taky v tom prospektu mohli napsat, jaký je tam počasí… jak má pak člověk vědět co za oblečení zabalit."
"A proto vezem všechno…"
"Co bručíš?"
"Nic."
"Něco sis bručel!
"Nebručel!"
"Jsem tě slyšela, jak bručíš!"
"Ale nadával jsem na toho vola za náma… furt bliká jak potroublej."
"Nebuď sprostej!"
"Potroublej není sprostý."
"Ale vůl jo!"

Syrový chaosss

14. dubna 2014 v 19:03 | Auril |  > poeticky
Ptáš se - kdo jsi ty?
Ptám se - kdo jsem já?
Nevím
raději pojďme si hrát
Třeba na boha?

A křičím
A křičím

Necítím
ale slyším vše,
mohla bych vyprávět
a za sto let
až zajde svět
budu se smát
vodku popíjet

A křičím
A křičím

Budu tancovat
na zdech mrtvých měst
a slibovat
že jednou naberou dech

Já křičím
Ty křičíš

Tak toho sakra nech
a pojď se radovat
co je na zemi
nechť tam jest

A křičím
A křičím

Je to paradox a taky ironie
co dávaj mi žrát
když rodná zem hnije
A prej že stává se to
jen v pohádkách

Nekřičím
Jen se ptám
Tak kdo jsem já?
Tak kdo jsi ty?

Rok 2011


Další články


Kam dál