Polomrtvá kočka

4. prosince 2012 v 17:54 | Auril |  > střípky
Ve Střípcích se připravte na hromadu mých výlevů napsaných v různých stádiích nálady. Obsah založen na skutečnosti, nicméně přikrášlen, které jeho části jsou nebo nejsou pravdivé... Vyberte si :)

Nápsáno roku 2010.

Jsem tragická figurka... tragéd, co marně hledá smysl toho co ostatní hrdě nazývají životem. Jestlipak existuje někdo jako já? Někdo, kdo právě teď sedí někde v rohu a přemýšlí - pokud strčím hlavu do lavoru s ledovou vodou, probudím tak v sobě alespoň trochu životního elánu? Marná snaha, řekla bych mu, tohle už jsem zkoušela... nefunguje to. Tak zkusíme teplou... s novým "geniálním" nápadem na zabití času a s myšlenkami v závěsu se odeberu do koupelny.


Kde jsem to jen četla... že každý z nás má někde v nitru ukrytý kus divokého zvířete, které je třeba probudit a pak se nechat vést jeho instinkty... Tehdy jsem se tomu článku pošklebovala a ani ho nedočetla do konce.. škoda, mohl tam být někde návod k použití. Tonoucí se stébla chytá.

Co bych tak asi mohla být já?

Zapřemýšlím.

Polomrtvá kočka... které by nepomohl ani přivolaný veterinář!

Usměji se sama nad sebou. Aspoň, že neztrácím smysl pro humor - dá-li se tomu tak říkat.

Z melancholického rozjímání mě však náhle vyruší štiplavé pálení pravého oka. "Do prdele," nadávám a snažím se nahmatat ručník. Místo toho se mi však podaří shodit veškeré věci z poličky a spláchnout si do očí ještě jednu dávku šampónu. "Doprdeleee," teď už ječím na celý byt a vzteky se mi chce téměř brečet. Nakonec se posadím a snažím si opatrně vypláchnou oči. Zatím mám spíš pocit jako by mi oční bulvy měly každým okamžikem vypadnout z důlků. Už někdy někdo oslepl ze šampónu? Jestli ne, tak já budu určitě první a jediná na světě.

Jsem tragéd - vrrrmňáááuuu

Odpotácím se z koupelny, kde zanechávám mokrou spoušť. To SE pak uklidí. Se zrcátkem v ruce zkoumám bolavé oko na denním světle. "Jau," je celé červené, uslzené a bolavé. To přežiješ holka - povbuzuji sama sebe a snad bych se i poplácala po rameni, kdyby mi to nebylo až moc hloupé.

Pohled mi sklouzne k telefonu ležícímu na stole. Chvíli nerozhodně postávám a přemýšlím, jestli se mi vůbec chce na něj podívat. Jsou dny, kdy mě prázdný displejm umí rozhodit o něco víc než obvykle. Nakonec však přivřu bolavé oko a tím zdravým se na telefon přeci jen kouknu

Nic.

Chm...

Mobil položím zpět a tvářím se jako by nic. Vůbec mi to nevadí, vlastně se mi ani nikam nechce, takže... ale vadí, vadí mi to tak moc, že polomrtvá kočka je chcíplá zas o trochu víc. Jenže, když chci, umím být přesvědčivá, takže se spokojeným výrazem ve tváři postavím vodu na kafe, vzpomenu si, že v lednici mám láhev výborného vína a v poličce několik DVD, která jsem ještě neviděla, a vlastně nemám důvod abych někam šla, jen bych utratila spoustu peněz za vstupy, drinky a venku je zima a hnusně a...

Umět obelhat samu sebe... důležitá vlastnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama