S louží v botě

1. prosince 2012 v 14:28 | Auril |  > střípky
Ve Střípcích se připravte na hromadu mých výlevů napsaných v různých stádiích nálady. Obsah založen na skutečnosti, nicméně, které jeho části jsou nebo nejsou pravdivé... Vyberte si :)

Nápsáno roku 2010.
...

Je zajímavé, že když se ve filmovém světě spustí déšť, můžeme vidět rozjásaného hrdinu, jak s radostí a výskotem, deroucím se mu z hrdla, ladně tančí mezi kapkami deště. Případně hrdinu, který s melancholickým výrazem ve tváři a cigaretou v ruce, míří rozvážným a klidným krokem někam za svým cílem.
V mém případě... ještě jednou se ten blbej deštník obrátí, tak přísahám, že ho zadupu do země, zuřím v duchu, když klopýtavě spěchám na tramvaj a v jednu chvíli se zároveň snažím schovat klíče, zabránit vypadnutí knížky z kabelky, vypnout mobil, který se právě rozhodl sám od sebe volat na neznámé číslo a ovládnout deštník, který se mi během pěti minut už po třetí obrátil vzhůru.
Takhle filmoví hrdinové fakt nevypadají.
Tak vypadám já.
Hmmm... asi jsem si dnes neměla brát lodičky.

Konečně i já stojím před svým cílem. Mokrá od hlavy, až k patě, se zničeným parapletem v ruce a louží v botě. Už si nikdy nekoupím deštník u Vietnamců... no jo, ale zase stál jen šedesát korun. Neberte to.
Našroubuji si na rty umělý úsměv a s nechutí vkročím do budovy, kde trávím většinu pracovního týdne. Proč jsem se jen nenarodila jako zlaté dítě? Proto!
S nechutí a umělým úsměvem chodím po chodbách, zdravím kolegy a hovořím s nimi. Při několika málo příležitostech nechuť a umělý patvar ze rtů zmizí, ale rychle se vrací zpět, jsme totiž kamarádi - možná i nejlepší přátelé.

Další den za mnou. Přežila jsem a dokonce bez vážné újmy na duši. Otvírám dveře a rychlým krokem mířím pryč. Prší... a já si zapomněla odšroubovat úsměv - zřejmě proto se na mě všichni tak divně dívali.
Šlápnu do louže a úsměv uvadá sám od sebe. Tak je to správně. Dnes se chci mračit na tenhle usmrkanej svět.

...

také na: PP a auril.pise.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorothy Dorothy | Web | 1. prosince 2012 v 21:25 | Reagovat

Díky za komentář mých básní a po přečtení tvého chápu tvoje připomínky, Používáš příměry, které i mě se líbí, protože dávají prostor pro čtenáře. Hezké:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama