Jednou ti to vrátím 3\4

18. ledna 2013 v 19:14 | Auril |  > prozaicky
Pozoruji spícího MUDr. Onderku a nevím, jestli budu schopná vše dotáhnout až do konce. Teď, když mám udělat první krok, váhám. Ještě bych mohla vycouvat, ještě bych mohla... "Michale spíš?" otázku vyslovím zcela neplánovaně, prostě byla najednou venku. Dobrá tedy. Obavy zmizí a já jsem si jistá. Vím, že tuhle hru dohraji.
"Hmmm... copak," zamumlá rozespale.Vážně vypadá jako Hanák, napadne mě absolutně nevhodně.
"Splníš mi jedno přání? Prosííím," poškrabkám doktora na nahé hrudi.
"Jaképak?" zeptá se a otevře oči, na tváři úsměv. Však on tě brzy přejde.
"Chci propouštěcí papíry s tvým podpisem!" tón mého hlasu se razantně změní, chci aby mu bylo jasné, že si nedělám srandu. Nevěřícně zamrká, rty stále roztažené v širokém úsměvu.
"Nejsem si jistý, jak to myslíš?" nechápe.
"Tak, jak říkám!" můj mrazivý pohled váženého pana primáře konečně přesvědčí, že tohle asi nebude taková sranda, jak se ještě před pár vteřinami domníval.
"Ale... ale... to nejde," koktá, asi jsem chudáčka doktora opět vyvedla z míry.
"Já myslím, že to půjde," nemůžu si odpustit samolibý úsměv. "Co by se asi tak stalo, kdyby nedej bože, vyšlo najevo, že měl velevážený pan primář sex se svou pacientkou, navíc sex z její strany ne zrovna dobrovolný," primář vyskočí z postele, zamotaný do deky se přitiskne ke stěně a vyděšeně na mě zírá. "Jen v tomhle pokoji je hromada důkazů," zle se mi zablýskne v očích, " a i kdyby ne, tvou prdelku dokáži popsat naprosto dokonale," podle nazelenalého Onderkova odstínu soudím, že plán vychází. "Nesmíme také zapomínat na fakt, že ona pacientka je dcerou jednoho z nejlepších právníků v republice, velmi bohatého a vlivného člověka... což mi připomíná jeden úplateček, který nebohý pan primář přijal," pokračuji nevzrušeně ve výkladu.
"Tím potopíš i svého otce," pokouší se o chabou obranu Onderka.
"Nemyslím. Pokud vím, otec chtěl darovat peníze nemocnici, copak mohl tušit, že ony finance budou použity na soukromé výdaje jistého primáře? Nesnaž se doktore, otci by prošla snad i vražda, natož nějaký úplatek!" zarazím další Onderkovy pokusy o protesty.
Zřejmě mu vše pomalu dochází. Tiše stojí opřen o bílou zeď, lesknoucí krůpěje potu na čele.
"Dobře, myslím, že jsme hotovi. Obleč se a zařiď to!" vstanu z postele, seberu oblečení, které si primář večer pečlivě složil na židli a mrsknu je po něm. "Jo a David Hron, také opouští tento ústav!"


-

Opět sedím v autě, jehož motor monotónně vrčí. Jenže tentokrát uvnitř nepanuje tíživá atmosféra a já nezarývám nehty do sedadla. Naopak, hudba hlasitě hraje a ozývá se smích. Vedle mě sedí Roman a vzadu David. Rozebíráme náš plán, každý detail, stále dokola a dokola, dokud není všem všechno jasné. Jsem plná optimismu... začínám věřit, že náš plán vyjde.

Tentokrát totiž jedu směr Praha. Tentokrát, totiž jedu domů.

-

Uběhlo již několik týdnů od mého slavného návratu z léčebny. Otec byl poněkud překvapen, že léčení proběhlo tak rychle a hladce. Podezíral mě z útěku a proto zavolal MUDr. Onderkovi, aby ověřil mou verzi.
Pan primář vše potvrdil. Otec byl potěšen, když se doslechl, že jsem byla po celou dobu léčby vzornou a bezproblémovou pacientkou. Onderka ujistil otce, že pobyt v kruhu nejbližších je nejlepším lékem.
A já? Já hraji vzornou, vyléčenou dceru. Otec vrní blahem a jásá nad rodičovským úspěchem, kterého dosáhl. Možná prý za odměnu dostanu nové auto.

-

Je sobota večer. Konečně nastala správná konstelace všech okolností a hra se blíží ke svému závěru. Doufejme, že úspěšnému... pro mě.
"Jdu k Romanovi," promluvím na otce, který sedí ve své pracovně, zahloubán do nějakých spisů.
"Hm," zní jeho lhostejná odpověď.
"Asi u něj i přespím," pokračuji v naší "konverzaci".
"Hm," opět neurčitě zabručí. Myslím, že ani neposlouchá.
"Tak čau," rozloučím se.
"Hm," naprostý nezájem. Dříve mi ubližoval. Dnes už ne.

-

"Našla jsi to v pohodě?" ptá se Roman, když vcházím do obývacího pokoje.
"Jo, jo, bez problému," rozhlížím se po moderně zařízeném bytě, který téměř voní novotou, "čí to je?" vyzvídám.
"Filipa... toho neznáš. Něco k pití?" mrkne na mě Roman a postaví na bar láhev vína. "Nic jiného nemám, protože všechno vyžahla ta tvoje smažka," kývne hlavou směrem ke dveřím vedoucím do ložnice.
"Cože?! Romane měl jsi ho hlídat, zlitej nám bude k ničemu!" zděšeně uvažuji nad tím, že budeme muset všechno posunout na jindy. A kdo ví, kdy se opět vyskytnou takto příznivé podmínky.
"Neboj, alkoholový příděl dostává vždy ráno, aby to do večera vyspal," uklidní mě Roman a podá mi sklenku vína. Ulehčeně si oddechnu a ochutnám zlatavou tekutinu líně se převalující ve sklenici.
"Mňam," dobré vínko. "Jinak vše v pořádku?" opět narážím na Davida. Trochu jsem se obávala, že ho neuhlídáme a on zdrhne, napere se nějakým humusem nebo něco podobného.
"Dobrý, nevystrčil odtud nos," přisedne si ke mně Roman.
"Tak fajn," položím si ulehčeně hlavu na jeho rameno. Ovšem na mé útroby opět dotírá svíravý pocit strachu, jako tenkrát v nemocnici. Co to dělám... děláme?
"Je čas," zašeptá Roman, políbí mě na čelo a vstane. Jde do ložnice, kde vyspává David. Já jen sedím na gauči a zírám na černou obrazovku vypnuté televize. Nějak ztrácím nervy.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu, na jeden doušek dopiji víno a rozhodně položím sklenku na dřevěný stolek. Vstanu a otočím se na Davida s Romanem, kteří právě přichází. Roman se usmívá a poplácává Davida po zádech. David ospale mžourá a nervózně si škrábe krk. Ty boláky vypadají fakt ošklivě. "Na," podávám Davidovi černou tašku, "otcova zbraň je uvnitř."
"Fajn," kývne hlavou, "co naše dohoda?"
"Ta platí."
"A tady je malý přídavek," vytáhne Roman z kapsy sáček s bílým práškem. Davidovi chtivě zasvítí oči a přestane si drápat krk. Natáhne ruku po pytlíku.
"Až po," schová Roman drogu v kapsách.
David nespokojeně zavrčí, nicméně se s námi nehádá a jde pryč. Velkou černou tašku v podpaží.

Chci číst díl: 1, 2, 3, 4

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elena Elena | Web | 18. ledna 2013 v 20:14 | Reagovat

Jé, dodržela si slib, to je milé :D Ale velice nemilé je, že nevím JAK TO BUDE POKRAČOVAT! (omlouvám se za použitou hrubost ve formě Caps locku, ale bylo nutné ;D)
Ale jinak, bytečně nenatahuješ věci a rychlý spád věcí se k tomu příběhu hodí :) Takže super ;)
E.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama