Březen 2013

Mám vrásku na čele

25. března 2013 v 16:20 | Auril |  > střípky
Ve Střípcích se připravte na hromadu mých výlevů napsaných v různých stádiích nálady. Obsah založen na skutečnosti, nicméně přikrášlen, které jeho části jsou nebo nejsou pravdivé... Vyberte si :)

Říká se, že je nám tolik, na kolik se cítíme.

Cítím se stará.

V mém těle sídlí duše vetché a nemohoucí stařeny, a aby toho nebylo málo, objevila jsem svou první vrásku. Klidně si hnízdí na mém čele a blbě se usmívá - mrcha.
Raději se odvrátím od zrcadla, vytáhnu svou taštičku první pomoci (kosmetickou) a pustím se do každodenního ranního rituálu, jehož doba trvání se povážlivě prodlužuje.

Opláchnu obličej, vyčistím zuby, pak zrcadlu předvedu žraločí úsměv, načež musím s politováním konstatovat, že návštěva zubaře mě nemine.

ejmě něco bude na tom, že přílišné pití alkoholu a kávy v kombinaci s hořící cigaretou zastrčenou v koutku úst, chrupu neprospívá.

Ach jo, zubařů se bojím.

Napatlám na ksicht všechny možné vodičky, podklady, pudry, korektorem se marně snažím zapatlat kruhy pod očima a nějaký ten červeně svítící pupínek, jedna oční linka, druhá oční linka, řasenka, zdravíčko na tváře, rtěnka, kontrolní pohled do zrcadla a má zkrášlovací kůra je u konce.

Mrknu na hodiny. "Ku.va," ujede mi… "nestíhám, nestíhám." Začnu splašeně pobíhat po bytě, hledat podprsenku, kalhotky a nějaký ten další kousek oblečení, všechno možné i nemožné naházím do kabelky velikosti lodního kufru a s jazykem na vestě vybíhám z baráku.

Celá udýchaná doběhu na zastávku, a už jen zamávám mizející tramvaji. Zase přijdu později než bych chtěla, rezignovaně pokrčím rameny a jdu si koupit loupák.

Po nelítostném boji u tramvajových dveří, pětiminutovém dohadování s jakousi stařenkou, která se vehementně dožaduje toho, aby mi na klíně mohla držet tašku, a po té co jsem se úspěšně prodrala houfem dětiček základní školy (kteří Bůh ví proč, jedou v největší dopravní špičce na výlet) jsem úspěšně dorazila na místo svého pracoviště.

Vpadnu do kanclu, pozdravím kolegy, zapnu počítač, znechuceně přelétnu pohledem emaily a nekonečný seznam pracovních povinností, který bych nejraději přesunula z nešního dne na ten zítřejší, pozítřejší, popozítřejší... na nikdy. Smutně kouknu do prázdného kelímku s kávou. Latte s příchutí karamelu, které žádnou příchuť nemělo. A proto raději: "Tomé, nejdem na cigáro?" zahalekám na kolegu ve vedlejší kanceláři. Aspoň jedno malé, úplně malinké odsunutí...

Jsem znechucená, unavená, stará a mám vrásku na čele.


obrázek Presley-Art

Dnes budu lamentovat

24. března 2013 v 19:17 | Auril |  > poeticky

DNES BUDU LAMENTOVAT



Že mám děkovat
za těch pár trapnejch chvil na tomhle světě?
Víte co,
právě mám chuť zařvat
ze všech sil
"Všichni zhebněte!"
Že se to nesluší,
já vím, tak sorry...
občas mě bytí prostě bolí,
pak sprostá jsem a piju z láhve vína,
najednou zdá se mi,
přede mnou snad se vrší hlína.

Lidi kolem
mi přijdou jako bílá křída,
snadno se zlomí
a voda je lehko smývá.
Tak si tak si říkám,
že já asi nejsem jiná.

Tak lidu zmar
a svět...
ten ať se klidně točí dál.


rok 2009
obrázek kalm3r

Za vzhled děkuji dámě jménem Argonna

24. března 2013 v 18:51 | Auril |  > blogu se týkající
Nemožné se stalo možným, já překonala lenoru jarní a donutila se k tak banální věci jako je doupravení nového layoutu blogu. Proč tuto činnost nazývám činností banální??? Neb veškerou tvůrčí, kreativní a vlastně i "technickou" práci odvedla a provedla Argonna, které tímto velmi děkuji za ochotu věnovat svůj čas vytvoření nového vzhledu pro auril-pise.


Napiš mi! Chceš-li!

11. března 2013 v 20:13 | Auril |  > napiš mi




Kdokoliv, kdo má na srdci cokoliv, šup s tím do komentářů níže.








Snílek

11. března 2013 v 18:00 | Auril |  > poeticky

Snílky celého světa
měli by potrestat!
Věřte, že s radostí
já první se půjdu kát.
Požádám soudce své,
ať zakáží fantazii mylnou,
ať uhodí do tváře
a k nohám mi plivnou.
Lehce
zahodím hrdost svou,
do bláta
a s pokorou
počkám si na kata.
On vyhrne rukávy
a hlavu mou setne,
snad ta spadne do trávy,
kde s realitou se střetne.


rok 2009
obrázek: natdatnl

Jak jsem vyhrála soutěž

3. března 2013 v 15:42 | Auril |  > blogu se týkající
Nechápu to... Obvykle, když se mám čím pochlubit, pochlubím se a tentokrát zavládlo ticho po pěšině... Aneb - Jak jsem vyhrála literární soutěž(ičku)!





Na.... prdnout

3. března 2013 v 14:41 | Auril |  > poeticky
NA... PRDNOUT


Mít v botě šišku
přitom muset veselým krokem jít,
pak do hlavy své
nechat si broky vystřelit,
tvář skloněná směrem dolů,
čumět budeš do země
a v momentě, kdy potkáš bandu trolů,
tvářit se musíš příjemně.
Polykat brouky,
zdvořile potom si říhnout
a na hroudě smetí
koukat jak včely se líhnou,
zahrát slepou myšku
a v pozoru salutovat,
z brady zkusit vyrvat si knížku
a víte co...
já jdu se schovat za automat.



rok 2009
obrázek irinush