Hřích čtvrtý

2. června 2013 v 13:40 | Auril |  > poeticky

Dvouhlavá saň ze chřtánu jeho
na svět blbě civí
on hluboce dotčen je
když tomuto ještě někdo se diví
Ve tvářích rudý nach
po kterém horké sliny se vlečou
jeho tělo studený oheň spaluje
když bičem trpkým
hlavy nás všech bičuje
a scvrklému srdci
chce se divoce ječet
když z pod jeho těžkých bot
hnijící cit v proudech teče
Tak pozor dejte
přichází ten
který raději by se bil
místo aby klečel

… hněv


rok 2010
obrázek J-u-d-a-s

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elena Elena | Web | 4. června 2013 v 19:07 | Reagovat

Tak tohle je zatím nejvíce emotivní ze všech hříchů, co jsi zatím napsala. :)
Bičem nás opravdu mrská a v hnijících citech si libuje.

Buď si to vykreslila tak dobře (a téhle možnosti bych se nijak nebránila) nebo v tom možná jenom hledám až příliš. Každopádně se nemůžu ubránit pocitu, že je to sedm lidí z masa a kostí, jen narozdíl od ostatních musí nést břemena všech hříchů, abychom na ně my,dobří či špatní smrtelníci, nezapomněli.

2 AURIL AURIL | Web | 10. června 2013 v 19:24 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Každopádně tvůj pocit je velice vítaný, protože přesně takové představy jsem chtěla docílit.

Děkuji za názor, rozbor, dojem, pocit a cokoliv dalšího, co tě během čtení napadlo.

3 awbis awbis | Web | 2. července 2013 v 11:09 | Reagovat

Tohle je asi nejpřesvědčivější. Z každýho verše úplně čiší, že to je o hněvu. Všude je něco, co vytváří přesně takovou atmosféru - rudá barva, horkost, bič, hnijící cit v proudech teče... Obdivuji tě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama