Hřích sedmý

30. června 2013 v 13:34 | Auril |  > poeticky

Mohla by dosáhnout výšin
však leží v prachu cesty své
obalená špínou
a soucitem

Nevoní

Nohy z kamene
a ruce bezkrvé
ochable leží
na kusu hlíny

Spí

Neví
nezná
neumí
nechce
a
necítí

Je kusem masa
pomalu a jistě
hnijícím


… lenost


rok 2010
obrázek: EnchantedWhispers
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 30. června 2013 v 13:47 | Reagovat

Nádhera! :O

2 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. června 2013 v 18:23 | Reagovat

Páni... musím si přečíst i ostatní hříchy. Překrásná báseň, jako vždy. :)

3 AURIL AURIL | Web | 30. června 2013 v 19:04 | Reagovat

:) děkuji

4 Elena Elena | Web | 1. července 2013 v 18:49 | Reagovat

Páni.
Kdybych nebyla člověk, který se rád rozepisuje, zřejmě by to stačilo na vyjádření :)
Myslím, že k jednomu hříchu už jsem psala, jak je nejemotivnější. To jsem ale ještě nemohla vědět, jaký bude poslední, sedmý hřích.
Když se řekne lenost, mnoho lidí (a tentokrát nejsem vyjímkou) si vybaví někoho tlustého, kdo leží celé dny na pohovce a nechce se ani pohnout.
Ale odteď už si asi vybavím dívku s bezkrvýma rukama, nevonící, jak leží v prachu a špíně a nechce dosáhnout k výšinám...

5 Argonna Argonna | Web | 1. července 2013 v 19:01 | Reagovat

Tak tento hriech je priam ceresnicka na torte, skvele a silne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama