Už je to tady!

3. července 2013 v 20:02 | Auril |  > střípky

Ve Střípcích se připravte na hromadu mých výlevů napsaných v různých stádiích nálady. Obsah založen na skutečnosti, nicméně velmi/trošku přikrášlen, které jeho části jsou nebo nejsou pravdivé... Vyberte si :)

Já myslela, že to přijde později. Mnohem později! Až budu stará, sklerotická, vrásčitá osoba dohadující se s kámoškami před domovem důchodců o tom, která z nás je největší frajer s nejvyšším počtem prášků a vrzajících kloubů.

Přišlo to dřív!

Zjištění, že již dnes jsem zrezivělým kusem železa, mne zasáhne. Hluboce a silně. Slzy v očích prudce zaštípou, abych je zahnala, musím si rychle uvědomit, kde se nacházím a komu všemu jsem na očích (smysl pro dramatično vážení, smysl pro dramatično). S hlubokým nádechem zvednu hlavu a ještě jednou se rozhlédnu po prostoru zaplněného světlem nepříjemně se odrážejícím od ploch všudypřítomného leštěného kovu a obrazovek. Pocit paniky mi vhání červeň do tváří.

Vlastně jsem to nějak podvědomě věděla a snaha tvářit se, že všudypřítomné náznaky nevidím, byla roztomile naivní. Potřebuju upgrade - aneb dřív to tu takhle nevypadalo, dřív brali ohled na kus zastaralého šrotu.

"Klap… pufff, klap… pufff," dveře za zády se s otravnou zuřivostí bez ustání otevírají a zavírají. Jako by je posedl zlý duch. A tohle je peklo.

Přesto se mi nechce vykročit ani o milimetr vpřed, jeden ze zmíněných náznaků se totiž nachází přímo přede mnou a dává mi pěknou řádku knokautů přímo mezi oči. Nicméně všudypřítomné potenciální a hodnotící pohledy… vykročím. Zorné pole čidla je tak vyklizeno od mé osoby a dveře konečně zavřou klapačku!

Zamířím k záchytnému bodu číslo jedna, který můj bloudící pohled stihl pojmout a mozek vyhodnotit jako potencionálně důležitou část pro úspěšné splnění mise. Terminál okupuje chlápek v červeném triku, který vešel krátce přede mnou - srdéčko se v hrudi radostně zatetelí. Proč? No protože Chlápek bude mou nápovědou přeci! Pyšně se pozastavím nad geniální schopností krizového myšlení mého mozku a zařadím se za Chlápka. Tak blízko, že mu doslova dýchám za krk.

Hlavně nenápadně.

Zatajím dech. Vytáhnu se na špičky a s výrazem špiona nula nula sedm se přes jeho šíííroká ramena snažím zahlídnout, co že to tam vepředu dělá a zda bych to případně neměla dělat taky, až přijdu na řadu - ať nejsem za debila.

Vidím… velký prd… Něco kliká?
Fakt nečekané odhalení!

Natáhnu se o palec výš.

Ahá...

Způsob pla... "Uááá," vypísknu Chlápkovi v červeném triku do ucha a ztratím rovnováhu, kterou se následně s marným mácháním rukou snažím lapit někde v prostoru a přitáhnout zpět k sobě. Nezapomenu přitom vrazit Clápkovi jednu z končetin do ledvin.

Ups!

Zamračím se na poďobaného puboše pobaveně se na mě culícího/zírajícího a přistoupím k terminálu, který Chlápek po mém útoku raději rychle opustí, a kde na mne zeleno-červeně poblikávají "tlačítka" čekající, až si laskavě vyberu některou ze dvou možností.

Suverénně se dotknu obrazovky v místě vybraného a hypnotizuji otvor odkud by teoreticky měl vykouknout lístek s číslem - stejně jako Chlápkovi přece.

Jako v bance přece.

Jako na poště přece.

Jako na úřadě přece.

PŘECE!

A ono nic!

Vlastně něco ano. Něco, co jsem si díky upřenému zírání na nikdy nevyjetý lístek nestačila přečíst.

Sakra!

Dumám nad dalšími kroky. Pečlivě přečtu všechny dostupné nápisy na cedulkách v blízkém i vzdáleném okolí - dvakrát - rozhoduji se a vyrazím!

Hlavně směle!

Starý známý Chlápek. Ve frontě. A zase přede mnou. Nechávám mezi námi komfortní osobní prostor a nekoukám přes rameno.
"V hotovosti?" ozve se hlas.
Na koho to bylo a odkud se to ozvalo??? Nevím a volím taktiku mrtvého brouka.
"Slečno! V hotovosti?" zpoza vysokého pultíku před Chlápkem vyleze hlava se zmateně vypadajícím ženským obličejem.
Od zmatenosti jsem tu já madam!
"Já?" píchnu se palcem do hrudní kosti.
"Ano! V hotovosti?" dotírá dotěrně.
"Ano."
"Tak to musíte támhle," mávne rukou směrem k řadě DALŠÍCH nablyštěných beden s dotykovými displeji.

Ach jo!

Zhlédnu obrazovku. Pokyny kupodivu jasné.

ZADEJTE ČÍSLO OBJEDNÁVKY

Pfff… levou zadní.

Blikne peněžní částka a starý známý zelený "knoflík", tentokrát však nesoucí nápis HOTOVO.
Ano, ano, vše souhlasí.
Mačkám HOTOVO a čekám.
  • že se na tom blbým displeji objeví nějaký pokyn
  • že mě vyzvou, abych si vyzvedla zboží u přepážky
  • že mi poradí, ať už si nikdy nic neobjednávám přes internet a nevyzvedávám u jejich firmy
Po chvíli už nečekám. Stojím a dumám - nová oblíbená činnost? - dumám a stojím. Protože se nic, ale vůbec nic neděje.

Ach jo a sakra!

Zapomenu na své "hlavně směle" a naprosto nesměle zamířím k ženě za pultem.
"Promiňte," špitnu se zoufalým úculem na tváři.
"Ano?"
"Mohla byste mi ukázat co s tím? Já jsem totiž asi naprostý idiot!"

***

Pevně svírám krabičku se šejkrem v rukách, a co nejrychleji se vzdaluji od té proklaté budovy nacpané platebními terminály (o kterých jistí lidé - ehm - netuší, že jsou platební) s nejasnými pokyny a svítícími tlačítky s nápisem HOTOVO.

Tady už nepomůže ani upgrade!

Utraťte mě. Ať se netrápím.


Obrázek xCuppyxCakesx
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 4. července 2013 v 11:28 | Reagovat

Auril, hlavně klid.. ono to není nic jednoduchého.. tyhle terminály často zamotají hlavu i ostříleným nákupcům zboží přes net.. ;) Takže.. jaké utracování, hm? Žádné takové.. nakonec jsi vše získala a neboj, zas až tak hrozný dojem jsi tam jistě nezanechala.. :)

2 Argonna Argonna | Web | 5. července 2013 v 8:28 | Reagovat

To mi celkom pripomina mna :D Ja sa takymto terminalom vyhybam, ak sa da, minule som mala dokonca problem s klasickym automatom na kavu takze nie si v tom sama :D

3 AURIL AURIL | Web | 22. července 2013 v 9:28 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama