V agónii

1. září 2013 v 16:06 | Auril |  > poeticky

V těžké agónii
hozena na skálu…

Žiji

… na skládce toho
nač jsme zapomněli…

My všichni

…nejsme andělé,
kterým prostě jen upadly křídla
seru vám na to
a ze stolu naschvál
shodím broušenou sklenici
plnou sladkého vína…

S díky

… odcházím
s lehkou ironií


rok 2010
Obrázek Lhianne
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 1. září 2013 v 18:00 | Reagovat

Nepřestávám obdivovat tvůj cit pro poezii. :-)

2 Elena Elena | Web | 3. září 2013 v 13:51 | Reagovat

Neupadla nám křídla, na tu skládku života jsme se dostali sami :)
Viděla jsem, jak shazuješ tu sklenici. Takové epické, ale zároveň jednoduché gesto :)

Nu, možná je v jednoduchosti vážně krása.
Líbí se mi to. Moc.

3 AURIL AURIL | Web | 13. září 2013 v 11:49 | Reagovat

[1]: já nepřestávám děkovat :)

[2]: V tom případě jsem více než nadšena - pokud čteš a vidíš... tak jsem prostě nadšena :) děkuji

4 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 1. října 2013 v 22:07 | Reagovat

Asi bych napsal "upadla křídla" a "kašlu vám na to".
Jenže nerozumím poezii a tak ji dělím pouze na libí/nelíbí. A zde to byl očividně autorský záměr. Proto můj koment ber s velkou rezervou a jako takový malý, zbytečný výkřik do tmy.
Jinak dle mého moc povedená báseň.

5 AURIL AURIL | Web | 2. října 2013 v 8:38 | Reagovat

[4]:
Děkuji za poznatky, které vůbec nepovažuji za zbytečné výkřiky do tmy. Naopak, takových komentářů si cením :)

Nicméně, tahle báseň má být a znít trochu hruběji, proto "upadly křídla" a proto i ten sprostý výraz. Je to (mimo jiné) o jisté dávce naštvanosti a já když jsem naštvaná nemluvím spisovně a jsem sprostá... :) takže proto takto.

A moc děkuji za názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama