Červená stuha do vlasů

1. prosince 2013 v 11:47 | Auril |  > prozaicky

Domácí skener varovně zaječel a uzamkl vchodové dveře. Malá holčička s blonďatým culíkem se vyděšeně kousla do rtu.

Slíďák - přišel na to.

"POZOR, PORUŠENA NORMA ČÍSLO ŠEST ČLÁNEK DVACET JEDNA ODSTAVEC TŘI SPOLEČENSKÉ ÚMLUVY UNIE NÁRODŮ! POZOR, PORUŠENA NORMA ČÍSLO ŠEST ČLÁNEK DVACET JEDNA ODSTAVEC TŘI SPOLEČENSKÉ ÚMLUVY UNIE NÁRODŮ!"

Se zatajeným dechem se ohlédla po displeji, kde na zobrazené siluetě dětské postavičky červeně zářila ta část, kterou skener vyhodnotil jako nevyhovující standardům.

"Efko! Nemůžeš si dát pozor!"

S pocitem úlevy, nicméně pod tíhou káravého tónu rodičky provinile vtáhla hlavu mezi ramena a rychle upravila pokrčený lem zářivě bílé ponožky.

Chtěla bych je rozbít! Všechny!


Opět se ocitla pod drobnohledem zkoumavého paprsku skeneru.Tentokrát se však místo dutého hlasu ozvalo tiché cvaknutí vchodového zámku.

"Někdy mám pocit, že to děláš schválně," povzdechla si rodička a - jen pro jistotu - i přes zelenou barvu sekenru zkontrolovala Efčinu upravenost:

  • vlasy do hladkého ohonu, pěšinka na levém boku, úzká gumička v barvě vlasů,
  • bílá halenka s límečkem se zakulaceným okrajem obšitým silnou červenou nití, zastrčená,
  • šedé sako s rukávem končícím deset centimetrů nad loktem ,
  • šedá sukně, jarní střih A,
  • bílé, hladké ponožky, vytažené,
  • černé, kožené boty se silnou podrážkou typ dva,
  • bez doplňků,
***

Nejprve ruku v ruce zamířily k Pekaři: evidenční číslo 67. Jako všichni i on musel při své práci postupovat dle stanovených pravidel Potravinové úmluvy Unie národů, ale jeho pečivo bylo v něčem jiné. Lepší! Myslela si to i rodička, nahlas sice nikdy nic neřekla, ale pečivo kupovala zásadně u něj.

"Dělám svou práci s láskou k lidem," řekl jí jednou pan Pekař: evidenční číslo 67 a Efka od té doby pořád přemýšlela nad tím, proč to tak nedělají i všichni ostatní.

Možná jim to ještě nikdo neporadil?

***

"Neplač," podala jí rodička kapesník, "je přece spousta jiných pekařství."
"Ale proč ho zrušili?"
"Vždyť jsi to slyšela. Tvar rohlíků neodpovídal Úmluvě."
"Ale..."
"Žádné ale! Prostě budeme chodit jinam a hotovo! A přestaň plakat, víš že s ubrečeným obličejem nemůžeš do přepravní soupravy."

Jen chtěla rohlík od pekaře, co pekl pro lidi.

***

Seděla na místě určeném pro děti do deseti let a v odraze okna sledovala dění uvnitř přepravní soupravy. Rodička právě hovořila s rodičem Erka - chlapce, co s ní chodí do Ústavu pro vzdělávání. Erko seděl na sedadle před ní a jeho předpisově ostříhaná hlava se skláněla nad holog-knihou.

Neměla ho ráda - příliš vzorný, nudný a navíc žalobníček. Vždy, když mimo dosah slíďáků udělala nebo řekla něco v rozporu s Úmluvou, okamžitě běžel žalovat dospělým.

"POZOR, PORUŠENA NORMA ČÍSLO DVACET DVA ČLÁNEK ČTYŘI ODSTAVEC JEDNA SPOLEČENSKÉ ÚMLUVY UNIE NÁRODŮ! POZOR, PORUŠENA NORMA ČÍSLO DVACET DVA ČLÁNEK ČTYŘI ODSTAVEC JEDNA SPOLEČENSKÉ ÚMLUVY UNIE NÁRODŮ!"

Leknutím sebou trhla a malá dušička poskočila zděšením. V prvním momentu byla přesvědčena o tom, ze slíďáci odhalili její malé tajemství ukryté v botě. Hned v tom druhém si však uvědomila, co porušená norma upravuje - rychlost obracení stránek při čtení holog-knih. Erko četl příliš rychle a proto teď jeho předpisová hlava vězela v kuželu rudě zářícího výstražného světla.

Tohoto slíďáka mu přála.

***

"Buď hodná a ničím neprovokuj... ať mi zase nemusejí volat!" Efka nepřítomně kývla hlavou, myšlenkami někde daleko od rodiččiny prosby - někde u červené stuhy do vlasů, prozatím schované v pravé botě.


Psáno na téma: Provokace
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Humbert, Humí, Houmr, Houmí Humbert, Humí, Houmr, Houmí | Web | 1. prosince 2013 v 12:58 | Reagovat

Marně tak přemýšlím nad tou provokací... On asi te článek sám o sobě je provokace a asi ho každý může chápat trochu jinak.

2 pepinotheimer pepinotheimer | 1. prosince 2013 v 13:52 | Reagovat

Moooooc hezké a pravdivé:)Eurooptimista a euroskeptik a člověk běžnědenní:)

3 Elena Elena | Web | 5. prosince 2013 v 9:54 | Reagovat

Dokázala jsi najít jinou cestu, než kterou se každý (alespoň ti, u kterých jsem četla články na Téma týdne) vydal. Možná bude tento článek v budoucnosti řazen jeko "nevhodný" pro generaci, která bude žít přesně v tomto světě ;) I ty jedna rebelko! ;D

4 Miriam M. Miriam M. | Web | 13. prosince 2013 v 22:40 | Reagovat

První, co mě napadlo, bylo: proboha, snad se do podobné situace nikdy nedostaneme. A vzápětí mi došlo - nejsme už tam tak trochu? Každopádně je to velice chytře napsané.

5 Matty Matty | Web | 8. února 2014 v 22:17 | Reagovat

Geniální!

6 AURIL AURIL | Web | 26. února 2014 v 18:09 | Reagovat

[1]: :) jasně a o to právě jde

[2]: no, modleme se, aby to skutečně pravdivé nikdy nebylo

[3]: Jj snažím se jít jinou cestou... úvahy na téma XY mě nebaví číst a ani psát. Rebel... :D No jasněěě.

[4]: Ještě bych neházela flintu do žita... :-| Děkuji

[5]: Och... :) děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama