Leden 2014

Když je tma a já mám velké oči!

30. ledna 2014 v 11:05 | Auril |  > střípky
Ve Střípcích se připravte na hromadu mých výlevů napsaných v různých stádiích nálady. Obsah založen na skutečnosti, nicméně velmi/trošku přikrášlen, které jeho části jsou nebo nejsou pravdivé... Vyberte si :)
Je přesně dvacet dva padesát osm - dle mého názoru tedy hluboká noc. Náležitě ustrojena do nečasu a nepohody, chystám se na každovečerní výpravu. Nemám je ráda - za prvé proto, že je zima a hnusně. Za druhé… no, nejsem zrovna fanoušek nástrah, které si civilizace pečlivě připravuje pro každého, kdo v pozdních hodinách noci troufale překročí práh domova.

Otevírám dveře. Chodba je prázdná, tichá a tonoucí ve tmě. Zavěsím se za dveřní futro a vykloním tak daleko, jak to mé chabé tělo dovolí, pak zkusmo zamávám volnou rukou do prázdna.

Budiž světlo!

Pošetilé, dennodenně opakované jednání s nulovým výsledkem. Čas vyslat malou ušatou věc - nejmodernější výdobytek k rozsvěcení světel v tmoucích chodbách, kde je čidlo reagující na pohyb umístěno tak debilně, že člověka zaregistruje až na jejím konci - s krycím názvem Pes. Statečný tvor se pročmuchává černí až do bodu B, kde se přání stane skutečností a nastane světlo.

><
Vysvětlivka:
Proč nerozsvítím v bytě? Nachází se v něm osoba spolubydlící a ječící, že je případným světlem domácím oslněna, když chce spát.
><

S tichým komandováním Psa se plížím chodbou k nejbližším dveřím vedoucím do nočních ulic. V duchu spílám světlu. Teď je mi totiž nepřítelem, neboť za každým rohem hrozí setkání s lidskou bytostí, která by tak mohla spatřit mou pravou tvář v celé své nahé a na strašidlo aspirující kráse.

Pes si dělá, co chce! Zejména to, co nechci já.


Chci žebřík postavit!

20. ledna 2014 v 13:47 | Auril |  > poeticky

Stále a pořád
do ohňů házím květy
Hádám a brečím
rvu vlasy jiných
Jizvy skrývám
před pohledy lidí
A z konce paty
občas
vyškrábnu zbytek víry
že jednou
snad brzy
někdo žebřík postaví
tak jako postavil ho jiným
Pak všechny tyhle věty
doufám
zmizí


obrázek: J-u-d-a-s


Velké finále a já...

12. ledna 2014 v 18:45 | Auril |  > blogu se týkající
Jako vždy, i tentokrát přicházím s "čerstvou" zprávou o tom, jak jsem se účastnila soutěže na svém oblíbeném literárním portálu Pište-povídky.

Oč šlo?

O VELKÉ FINÁLE, přece!



A jak jsem dopadla?




Když plyne čas

12. ledna 2014 v 18:24 | Auril |  > poeticky
Čas plyne...

A šedý vlas
našel jsi po ránu
prsty s ním hrají si
jak se zlatou nití
Vytrhni ho...


Ruce už ztratily lesk
a hebkost sametů
teď marně se snaží
ulehčit naše bytí
Nenech je jít...


A mezi slovy
se prodloužilo ticho
na nekonečnou notu
falešného vytí
Tak promluv...


rok 2011