Trpce

24. března 2014 v 14:15 | Auril |  > poeticky
Padá…
padá déšť
ruce křičí a děti spí
když světlo se táhne
ticho s ním
V lese hřmí…
tíživě
pak přichází nečekaně
smích
a v řádcích slova jsou
křídou psaná
oči nutí číst
Jsou zchátralá
a tak
i zní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. března 2014 v 14:29 | Reagovat

To je nádherné... :) Líbí se mi hlavně ten konec. :)

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 6. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Je to smutné... Ale krásné, jemné, prosté...

3 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | Web | 7. dubna 2014 v 15:17 | Reagovat

Na básních podobného typu miluji to, že si pod nimi může člověk představit skoro cokoliv. Nestačí přečíst si je jednou, protože pak nás to táhne a musíme to udělat znovu, protože tomu chceme porozumět... Porozumíme tomu? Podle mě si lidé myslí, že ví co báseň znamená, ale jakmile nad ní začnou přemýšlet... Zjistí, že vlastně nic neví a ničemu nerozumí...
Moc se mi ta báseň líbí. Povedla se ti :))

4 AURIL AURIL | Web | 14. dubna 2014 v 19:05 | Reagovat

[3]: Přesně jak píšeš :)o tom to je!!! Děkuji ti.

[2]:[1]:
Dámy, vám děkuji též.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama