Duben 2014

Tam na konci!

21. dubna 2014 v 15:18 | Auril |  > prozaicky

Tam na konci.... původně psáno pro soutěž Dvanáctka. Jelikož jsem ale trubka rourovitá a vymyslela jsem si své vlastní datum uzávěrky, které (světe div se) bylo daleko za datem oficiálním... dál raději nebudu komentovat a nechám číst ty, co číst chtějí...


Dvojí zaklapnutí dveří a nastartování auta s obytným vozem v závěsu. Lehký ženský povzdech následovaný mužským mlčením.

"Já ti nevím táto…"
"Co?"
"Jestli to je dobrej nápad."

Ticho.

"Slyšíš?"
"A co ti na to mám říct?"
"No co si myslíš přece!"
"O čem?"
"Jestli to byl dobrej nápad, jet takhle bez dětí."
"Jakejch dětí prosím tě? Jsou to dospělý lidi."
"Ale tvoje děti!"
"No jo…"

"Stejně si myslím, že měly jet s náma."
"Kdyby chtěly, tak mohly."
"Třeba čekaly, že je pozvem?"
"Na cestu, kterou nám daly k výročí?"
"No a?"
"Tak asi nechtěly, no."

Ublížený povzdech s tichem v závěsu.

"Doufám, že máme všechno."
"Hm…"

"Táto, vzal sis prášky?"
"Jo."
"Taky v tom prospektu mohli napsat, jaký je tam počasí… jak má pak člověk vědět co za oblečení zabalit."
"A proto vezem všechno…"
"Co bručíš?"
"Nic."
"Něco sis bručel!
"Nebručel!"
"Jsem tě slyšela, jak bručíš!"
"Ale nadával jsem na toho vola za náma… furt bliká jak potroublej."
"Nebuď sprostej!"
"Potroublej není sprostý."
"Ale vůl jo!"

Syrový chaosss

14. dubna 2014 v 19:03 | Auril |  > poeticky
Ptáš se - kdo jsi ty?
Ptám se - kdo jsem já?
Nevím
raději pojďme si hrát
Třeba na boha?

A křičím
A křičím

Necítím
ale slyším vše,
mohla bych vyprávět
a za sto let
až zajde svět
budu se smát
vodku popíjet

A křičím
A křičím

Budu tancovat
na zdech mrtvých měst
a slibovat
že jednou naberou dech

Já křičím
Ty křičíš

Tak toho sakra nech
a pojď se radovat
co je na zemi
nechť tam jest

A křičím
A křičím

Je to paradox a taky ironie
co dávaj mi žrát
když rodná zem hnije
A prej že stává se to
jen v pohádkách

Nekřičím
Jen se ptám
Tak kdo jsem já?
Tak kdo jsi ty?

Rok 2011