Tam na konci!

21. dubna 2014 v 15:18 | Auril |  > prozaicky

Tam na konci.... původně psáno pro soutěž Dvanáctka. Jelikož jsem ale trubka rourovitá a vymyslela jsem si své vlastní datum uzávěrky, které (světe div se) bylo daleko za datem oficiálním... dál raději nebudu komentovat a nechám číst ty, co číst chtějí...


Dvojí zaklapnutí dveří a nastartování auta s obytným vozem v závěsu. Lehký ženský povzdech následovaný mužským mlčením.

"Já ti nevím táto…"
"Co?"
"Jestli to je dobrej nápad."

Ticho.

"Slyšíš?"
"A co ti na to mám říct?"
"No co si myslíš přece!"
"O čem?"
"Jestli to byl dobrej nápad, jet takhle bez dětí."
"Jakejch dětí prosím tě? Jsou to dospělý lidi."
"Ale tvoje děti!"
"No jo…"

"Stejně si myslím, že měly jet s náma."
"Kdyby chtěly, tak mohly."
"Třeba čekaly, že je pozvem?"
"Na cestu, kterou nám daly k výročí?"
"No a?"
"Tak asi nechtěly, no."

Ublížený povzdech s tichem v závěsu.

"Doufám, že máme všechno."
"Hm…"

"Táto, vzal sis prášky?"
"Jo."
"Taky v tom prospektu mohli napsat, jaký je tam počasí… jak má pak člověk vědět co za oblečení zabalit."
"A proto vezem všechno…"
"Co bručíš?"
"Nic."
"Něco sis bručel!
"Nebručel!"
"Jsem tě slyšela, jak bručíš!"
"Ale nadával jsem na toho vola za náma… furt bliká jak potroublej."
"Nebuď sprostej!"
"Potroublej není sprostý."
"Ale vůl jo!"

***

"Myslíš, že to zvládneš?"
"Co?"
"Cestu přece."
"Proč bych ji nezvládnul?"
"Je dlouhá…"
"Dlouhýma cestama se živím, jestli sis nevšimla."
"Ale tohle je něco jinýho…"
"Jo? A proč?"
"Tohle není kamion."
"To bych bez tebe fakt nevěděl…"
"Nech si ty poznámky laskavě!"
"Jaký poznámky? Já nemám žádný poznámky… jenom nechápu, co tím chceš zase říct."
"Dlouhá cesta kamionem je přece něco jinýho, než dlouhá cesta s karavanem."
"To teda nevím v čem - je to velký, má to volant, kola a silnicu před sebou."
"Ale kamion je větší."
"No a?"
"Takže řízení karavanu je pro tebe horší."

Mužské obočí se tázavě zvedlo.

"Karavan je menší, než kamion přece!"
"No a?"
"Na to nejsi zvyklej…"
"Pořád to má volant, kola a silnicu. Nechápu v čem je problém."
"Jžišmarjááá táto, s tebou je to jak s Tatarem, fakt!"
"Se mnou? Ty mi tvrdíš, že řízení kamionu je jednodušší, než řízení karavanu a já jsem Tatar?"

"Ani nebudu připomínat, žes od udělání papírů řídila dvakrát… a ještě blbě."

Uražené mlčení se potkalo s mlčením jedovatým a motor auta spokojeně vrněl.

***

"Proč zastavuješ, táto?"
"Musím se jít vych… čurat."
"Proč nejdeš do obytňáku, je tam záchod."
"Abych to pak vozil celou cestu s sebou?"
"Tak to jsi nemohl zastavit u benzinky?"
"Ne."

Otevření dveří a kroky vzdalující se do tmy.

Těžké dosednutí do sedadla a vrzání zavírajících se dveří.

"Táto…?"
"Jo?"
"Mně se asi taky chce."
"A tos nemohla říct u benzinky?"
"Abych poslouchala řeči o učuranejch ženskejch?"
"Ale prosim tě…

"Tak jdi, co sedíš?"
"Tady?"
"No a… já byl taky."
"Ty seš chlap, vám je jedno kde! Se tady není kam schovat…"
"Co by ses schovávala, je tma."
"No vidíš a ještě ke všemu nic neuvidím."
"By mě fakt zajímalo, co při čurání potřebuje vidět."
"Cos říkal?"
"Nic! Že máš jít teď nebo to vydržet až zastavím příště."
"Bude to za dlouho?"
"Jo!"

Hledání kabelky následované štracháním v ní.

"Táto, utřel sis ruce?"
"Jooo."
"To by mě zajímalo do čeho, když kapesníčky mám já."
"Do kalhot."
"Prase!!!"

Zuřivé mrsknutí kapesníčků po manželovi a bouchnutí dveří.

Pískání manžela… falešné.

***

"Táto, já myslím, že jsme se ztratili."
"Neztratili!"
"Jo? Kde teda jsme?"
"Prosím tě, neotravuj mě teď s přiblblejma otázkama?"
"Já se jen normálně ptám, kde jsme?"
"A k čemu ti to bude?"

Šustění papíru a rozkládání mapy.

"K tomuhle!"

"Jsem ti říkal, že mapa je k ničemu! Akorát jsme se díky ní ztratili!"
"Jo jasně! Díky mapě!"
"A díky tobě, protože si pleteš levou a pravou… jak mám teď sakra vědět, kde jsme?"
"Tam jde nějakej chlap… zeptej se."
"Seš normální? Se budu ptát nějakýho chlapa, ne?"
"A co?"
"A nic!"

"Ukaž mapu!"

***

"Ale je tady krááásně…"

"Táto, slyšíš?"
"Co?"
"Říkám, že je tady krááásně!"

Zasněný nádech s výdechem.

"Hotová nádhera."
"Že ty musíš člověku zkazit každou radost!"
"Jakou radost, prosim tě? Jsme na odpočívadle, co tady máš kde za radost?"
"Se rozhlídni… sluníčko svítí, ptáci cvrlikají, krásná voňavá příroda, široká pole - úžasnej výhled…"
"Hm já cítím akorát tak smrad z popelnice, slyším auta a pole mě zajímá ještě míň, než tenhle ten traktor s hnojem."

"Na… vem si jabko."
"Nechci jabko."
"Vem si ho - jabka jsou zdravý."
"Já jabka nejím."
"Od kdy prosim tě?"
"Odjakživa."
"Tak proč je kupuju?"
"To by mě taky zajímalo."

***

"Šmarjáááá… táto, co to bylo?"
"Co ječíš? Jsme píchli kolo, no."
"Šmarjáááá… co budeme dělat, dyť jsme v úplné pustině, tady nám nikdo nepomůže!"
"Co bych dělal, vyměním ho."
"Není tady signál."
"Na co signál?"
"Abych zavolala o pomoc."
"Prosim tě, uklidni se, ti říkám, že ho vyměním."
"Ty umíš vyměňovat kolo u karavanu? Máme někde manuál… měli by dávat ke karavanu manuál… táto víš, že mám bolavý záda a nemůžu nic zvedat… Bože, to je dovolená, už nikdy nikam nejedu… leda na Mácháč."

Udivený pohled manžela.

"Prasklo kolo u auta, ne u karavanu."
"Aha."

Úlevný výdech a ruka na srdci.

Nervózní přešlapování ženských nohou kolem vozu a nakukování jejích očí přes chlapova záda, odkud se ozývá odpověď v podobě nevrlého nadávání a hekání.

"Chceš pomoct?"
"Ne!"


"Táto, jak dlouho ještě?"
"Chvilu."
"To poslouchám už hodinu. Říkals, že umíš vyměnit kolo!"
"A co asi právě dělám?"
"Ale trvá ti to nějak dlouho… já jen jestli nemáš nějakej problém."
"Mám! Tebe!"
"Jsem ti říkala, že máš přestat s tím brbláním! Si myslíš, že tě neslyším, ale já tě moc dobře slyším!"
"A no jo furt."


"Hotovo."
"No hurá… už jsem myslela, že nikdy neodjedem."

***

Dvojí bouchnutí dveří a skřípání písku pod podrážkami bot.

"Mámo, tak co tomu říkáš?"
"Čemu?"
"Konci světa přece!"
"To má být jako tohle?"
"No jo, tady to píšou, vidíš ne!"

Zaražené ticho.

"Táto, řekni, že to je jen jeden z tvých fórků a ještě tam nejsme!"
"A co máš zas?"
"Tohle má být konec světa??? Vždyť tady nic není!"
"A co bys chtěla, seš na konci světa!"
"Výbuchy, přerostlý ještěry, obří vlny, sopečnej popel, padající asteroidy, zombí nebo třeba marťany, ale ne NIC! Vždyť tady ani nemám co fotit! By mě zajímalo, kollik za takovej podfuk chtějí... určitě to muselo stát majlant. Jdu zavolat dětem, aby zažalovaly cestovku... nebo víš co? Zavolám do televize OVA, ať to přijedou natočit. Bože, není tady signál... Fajn, hned jak přijedeme dom, tak zavolám...

Rychlé kroky po štěrku, bouchnutí dveří u řidiče.

... všem zavolám, tohle si přece nenecháme líbit. Prej konec světa cha, to určitě, já jim dám konec...

pískání pneumatik a oblak prašného dýmu.

"Táto?"





Téma soutěže: Tam na konci světa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mish Mish | Web | 21. dubna 2014 v 15:26 | Reagovat

je to veľmi zaujímavé :)

2 Cicuš :) Cicuš :) | 25. dubna 2014 v 11:07 | Reagovat

vtipné :D :D som sa dobre zasmiala :D :D

3 Elena Elena | Web | 13. května 2014 v 16:37 | Reagovat

Říkala jsem si, co z toho vyjde. Tam na konci světa a on tam ten koenc opravdu je :)

4 Zbyněk Zbyněk | E-mail | 11. června 2014 v 8:47 | Reagovat

Vidím že pořád píšeš, už jsem měl strach, že jsi to zabalila :-)P.S. Do dneška jsem si myslel, že konec světa neexistuje, páč je země kulatá. Jsem rád, že jsem se právě seznámil s nejnovějšími poznatky vědy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama