Na dně...

1. února 2015 v 16:53 | Auril |  > poeticky
Na dně džbánů
tichem naplněných
nechala jsem kříž
teď modlitba ze rtů
divně a prázdně
zní
Na dně jezera
s vodou zakalenou
zlatá rybka by měla žít
v bahně však byla udušena
rybář
marně teď hledá síť
Na dně propasti
pod těly sebevrahů
rostlinka bledá
okvětní lístky nemůže rozevřít
Dno všedních dnů
otisky prstů nechá
a já
zkouším je smýt…
rok 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 homo sapiens tupiens homo sapiens tupiens | Web | 3. února 2015 v 22:57 | Reagovat

Tak jen doufám, že nejsi na dně, Aurilko. Ale vidím, že je to staršího data, tak snad (už) ne. Opět se mi četlo velmi dobře. Nechápu, že jsem na tebe nepřišla dřív.

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 6. dubna 2015 v 11:28 | Reagovat

Krásné, moc krásné! I když smutné, ale taková poezie má taky právo na existenci...
Jen... napadá mě v souvislosti s tvou tvorbou jedna věc. Nedávno jsem měla ohodnotit básně jednoho nejmenovaného kluka, co půjdou do tisku. Tvojí úrovně rozhodně nedosahovaly. A celkově jsou na blozích spousty básní, které by stály za papírovou verzi - mnohem víc než ty, které v ní existují. To jen tak k zamyšlení...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama