Jsi sůl v ráně

6. prosince 2015 v 22:07 | Auril |  > poeticky



Slaná jsem solí v ráně

všude tam kde můj svět se s tvým dotýkal

a já neviděla

že koncem jsme začínali



Teď ve stínech dnů stýská se mi

a v ledové vodě namočená

tvářím se

že vše je správně



No slzy pořád mám

čas o žádnou z nich ještě mě neobral

a tebou jsem celá umouněná

rveš mi tváře


Říkám otevřeně

jsi sůl v ráně

kterou jsem otrávená

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 7. prosince 2015 v 20:56 | Reagovat

Děkuju. Úžasně výstižně jsi vyjádřila něco, co prožívám taky - alespoň tedy z básně mám ten dojem. Jenže po roce, kdy jsem "slaná solí v ráně", už ke mně žádné verše nepřicházejí.
Ty se ale nedej převálcovat, piš dál, to, co tvoříš, je krásné - a tvořit krásné věci dá vždycky nějaký smysl naší existenci, ať už se děje cokoli.

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 17:29 | Reagovat

Jo, někdy jsem přímo přesolená!:-)
Ale dost legrace, píšeš moc krásně, romanticky, díky!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama