Chlapec v pruhovaném pyžamu

15. srpna 2016 v 20:00 | Auril |  > o čtení


Začnu netypickou otázkou. Viděli jste film? Já ano, před lety. U scény s ošetřováním odřeného kolene v kuchyni jsem brečela, ne jako jedna želva, ale jako čtyři želvy, kterým se stalo něco hodně, ale opravdu hodně strašnýho a ony roní krokodýlí slzy! Podotýkám, že já u filmů obvykle brečím pouze v případě, když se tam něco děje psům… koním… delfínům… no dobře, tak asi jakémukoliv zvířeti.

Ještě prozradím, že toto je jedna z mála situací, kdy je film roven knize, vlastně možná i o fous lepší.

Po výše zmíněné zkušenosti s filmem jsem tedy ke knize přistupovala s velkým respektem a obavou. Právem. Želví situace se sice neopakovala, nicméně se konalo alespoň dosti intenzivní běhání mrazu po zádech, a to téměř po celou dobu čtení. Jen téměř celou dobu proto, že mistr Boyne si se čtenáři na prvních několika stranách pěkně hraje. Záludně a jemně naznačuje, oč a koho by se mohlo jednat… nic určitého, prostě normální stěhování rodinky do "Oušicu", kam se nikomu příliš nechce, ale všichni musí, protože si to přeje "Fíra", a co si přeje "Fíra", to je pro ostatní rozkazem. Pak ale stačí výkřik malého chlapce působící jako rána pěstí, která vás pěkně uvede do obrazu. V tenhle moment jsem dospěla k závěru, že bych určitě chtěla nejdříve číst a teprve pak vidět! Totiž my, co jsme nejdříve viděli, přicházíme teď při čtení o jistá překvapení a čtecí zážitky, ale nevadí.

Příběh je líčen z pohledu devítiletého chlapce Bruna, nicméně autor je dospělým člověkem, což je samozřejmě znát. Snaha o dětskou naivitu, myšlenkové pochody, mluvu atd. dospělému prostě ve většině případů nemůže projít. Ovšem pozor! Boyneho styl má natolik silné kouzlo osobnosti, že kdyby se mi snažil nakecat, že abeceda rozhodně nezačíná písmenem A, tak mu ještě zatleskám. Kniha je prostě psána tak, že lahodí čtenářovu oku i duši… jde z ní klid (podobně jako z Jany Eyrové), což je vzhledem k těžkému tématu dosti neuvěřitelná věc.
Bruno je malý velký badatel, takže když ve svém novém pokoji objeví okno a to, co je za ním, je jasné o čem dříve nebo později začne přemýšlet. Dokonce o situaci za oknem debatuje se svou sestrou, která je jinak naprosto "Beznadějný případ". Moment, kdy si dvě děti snaží nějakým logickým způsobem vysvětlit nevysvětlitelné výjevy odehrávající se za plotem, je až hrozivě absurdní.
A jako každý správný dobrodruh se Bruno jednoho dne rozhodne vydat na průzkum okolí svého nového domova. Okamžik, kdy na své výpravě objeví chlapce, co žije za oním záhadným plotem je strašlivý. Strašlivý tím, jak spolu mluví…úplně normálně o tom, jak se jim líbí jméno toho druhého, o tom, že jsou vlastně dvojčata, když se narodili ve stejný rok i den, kolik má kdo na své straně přátel, kdo nosí jakou pásku nebo o tom jak se museli stěhovat. Rozhovor dvou dětí z pohledu své strany plotu. Rozhovor, který umí u čtenáře vyvolat pořádnou husí kůži!

"Když ty jsi na špatné straně plotu," vzdychl si Šmuel.

Co asi udělá Bruno?


"To se ví, že se to stalo hodně dávno a nic takového už nemůže opakovat. Ne teď a ne v této době."
Píše se na poslední stránce knihy "Chlapec v pruhovaném pyžamu".


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 30. srpna 2016 v 18:44 | Reagovat

Neznám knihu ani film, ale po přečtení tvé recenze mám chuť si ji přečíst, jen jak se znám, budu brečet víc jak ty čtyři želvy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama