> poeticky

Marná snaha

6. dubna 2013 v 17:50 | Auril
MARNÁ SNAHA


Místo sladké vůně,
přišel pouhý pach.
Místo teplého léta,
čekej vlezlý chlad.
Místo ohně rudého,
do dlaní chytáš déšť.

Marný je tvůj
vzdech.

V korunách stromů,
nic než chcíplý pes.
Ke dveřím bez zámku,
zbytečně máš klíč.
Obzor plný červánků,
bez očí nevidíš.

Tak konečně toho
nech.


rok 2OO9
obrázek bypass2020

Kdesi

1. dubna 2013 v 15:35 | Auril

KDESI



Sám
spadený strom
je porostlý mechem.
Na nebi
ztracení ptáci jsou
co nestačí s dechem.
Splašená myš
na holé mýtině
cosi
zoufale hledá.
Na uschlý
pampelišky list
si včela marně
sedá.
Zelená žába
na kameni
co rozpadla se v prach.
Poslední beruška
jejíž křídla červená
se v černá mění
a ve vzduchu
visí
medový pach.

Tak
vítejte
v mém soukromém lese
kde plyšoví sloni
se s těmi živými
honí.



Obrázek pilipoff
Rok 2009

Dnes budu lamentovat

24. března 2013 v 19:17 | Auril

DNES BUDU LAMENTOVAT



Že mám děkovat
za těch pár trapnejch chvil na tomhle světě?
Víte co,
právě mám chuť zařvat
ze všech sil
"Všichni zhebněte!"
Že se to nesluší,
já vím, tak sorry...
občas mě bytí prostě bolí,
pak sprostá jsem a piju z láhve vína,
najednou zdá se mi,
přede mnou snad se vrší hlína.

Lidi kolem
mi přijdou jako bílá křída,
snadno se zlomí
a voda je lehko smývá.
Tak si tak si říkám,
že já asi nejsem jiná.

Tak lidu zmar
a svět...
ten ať se klidně točí dál.


rok 2009
obrázek kalm3r

Snílek

11. března 2013 v 18:00 | Auril

Snílky celého světa
měli by potrestat!
Věřte, že s radostí
já první se půjdu kát.
Požádám soudce své,
ať zakáží fantazii mylnou,
ať uhodí do tváře
a k nohám mi plivnou.
Lehce
zahodím hrdost svou,
do bláta
a s pokorou
počkám si na kata.
On vyhrne rukávy
a hlavu mou setne,
snad ta spadne do trávy,
kde s realitou se střetne.


rok 2009
obrázek: natdatnl

Na.... prdnout

3. března 2013 v 14:41 | Auril
NA... PRDNOUT


Mít v botě šišku
přitom muset veselým krokem jít,
pak do hlavy své
nechat si broky vystřelit,
tvář skloněná směrem dolů,
čumět budeš do země
a v momentě, kdy potkáš bandu trolů,
tvářit se musíš příjemně.
Polykat brouky,
zdvořile potom si říhnout
a na hroudě smetí
koukat jak včely se líhnou,
zahrát slepou myšku
a v pozoru salutovat,
z brady zkusit vyrvat si knížku
a víte co...
já jdu se schovat za automat.



rok 2009
obrázek irinush


Klišé

18. února 2013 v 19:28 | Auril
KLIŠÉ



Říkal:

Tvé oči jsou jako nebe
No, ale já mám je zelenohnědé

Tvé vlasy jsou plné kopretin
Jenže v mém šampónu najdeš spíš perly stín

Tvá kůže je sametový med
Mně připomíná spíš z porcelánu pleť

Tvé ruce s prsty klavíristky
Do re mi fa... konec, ten se někde zjistí

Voníš jako polních květů lán
Parfém můj je však Černou růží zván

Tvá slova zní jako zlatých zvonků les
Chorý sirény hlas dělá mému jménu čest

A smích tvůj mě lechtá na duši

Ano?
Vždyť tvá duše vůbec netuší...




Rok 2009

Hledat a (ne)najít

7. února 2013 v 18:17 | Auril
HLEDAT A (ne)NAJÍT

Odhodit kůži,
místo ní šaty obléknout,
ve vlasech sušit růži
a múzu zahlédnout

Vstoupit do chrámu,
kde všechno je svaté,
děkovat za ránu
a krev na zem kape

Políbit schody
a nenacházet slov,
hledat své vlohy,
do oka snažit si pohlédnout

Zeptat se,
zda duše voní
a k čemusi v dáli
ve snech plout

Vykreslit stopy,
prstem na papír
a rudým perem
třikrát podtrhnout

Zahájit tichý lov
a na cíl zaměřit,
vystřelit
zasáhnout
a zapomenout


Rok 2009

Jsem...

29. prosince 2012 v 19:20 | Auril
Rok 2009


JSEM...


Jsem
posledním zrnkem písku
co zbylo na poušti,
sněhovou vločkou
co na slunci pomalu se rozpouští

Jsem
ubohou mátohou
jež cosi slepě ve tmě hledá,
věřícím bez Boha
co v naději marné k němu zraky pozvedá

Jsem
mouchou černou
děti utrhly jí křídla,
hlubokou vráskou
kterou se stáří vtírá

Jsem
květinou bez listů
nikdo jí nedal pít,
bezrukým houslistou
jehož tóny nemohou nikdy znít

Jsem
tenkou bílou nití
snadno se přetrhne,
bestií bez citu
co z řetězů zoufale se rve

Jsem
štastná asi jako rýha v zemi,
bílý tulipán špinavý od bláta,
velký muž jehož srdce těžké je a ze zlata,
snad slunce kterému vzali svit
Co z toho všeho já můžu být...



obrázek: KhalllodY

Vzpomínka

25. prosince 2012 v 13:29 | Auril
Pro...

A rok 2009

VZPOMÍNKA


Vzpomínka odkudsi přiletěla
ke smutné dámě v pozadí
lehce její duši rozechvěla
a v očích slzy lesk ji prozradí

Dáma spatřila
co stalo se před lety
rána dávná se otevřela
a jemně se jí třesou rty
Věřila že zapomněla
jenže
to ne ona - ale ty

Hudba už dohrála
zavírá se sál
odchází i smutná dáma
Kam, když nikdo ji nepozval?

Jako slon v porcelánu
smutných šašků král
tak spatříte mladou dámu
jež kráčí s maskou dál

Masku nasadila dáma bledá
jen oči její vidět jsou
v nich vpomínka se lehko hledá
ta jež chtěla srdce rozetnout

Pomalu mizí ona dáma
již není v tvé paměti
Maska její tiše padá
už nezvedne ji ona
už nezvedeš ji ty

Kéž by to i ona dokázala
tak snadno jako ty
Jenže již navždy bude smutná dáma

... to stalo se jí před lety



Obrázek:OcularReverie

Kdo jsem

16. prosince 2012 v 16:35 | Auril
Hadanka... uhodněte!
A rok 2009.

Kdo jsem?


Každou noc zmírám
a ráno se rodím
životem s pokorou
tiše se brodím

Nekřičím, neraním, nenaříkám,
nepovím, nezradím, neutíkám,
leč nejsem přítel tvůj
to rovnou říkám

Kdo jsem...

Tvář mou dobře znáš
přec jsi ji nespatřil
dotknout se mě klidně snaž
však na to bys nestačil

Nevidím, neslyším, neporadím,
neprosím, nezkusím, neodradím,
leč nepřítel nejsem tvůj
to ti prozradím

Kdo jsem...

Vůli svou ti dám
jsme spojeni nití
po boku věrně ti chci stát
to stačí mi k bytí

Neplodím, nerodím, nerozcházím,
neroním, nevoním, neodcházím,
jedno ti povím
můj svět není k žití

Kdo jsem...

Svobodu nehledám
cit - slovo mi neznámé
s radostí se neshledám
zloba mnou nevládne

Neprosím, nenosím, neuchráním,
nedýchám, neskrývám, neubráním,

všeho se zříkám

Kdo jsem...

... jsem stín




Který...

12. prosince 2012 v 19:09 | Auril

Mé poetické začátky aneb rok 2009.

Který...


Měla jsem sen
který se nezdál
A žila jsem v den
který se nestal
Změnil se v noc
kde můry blednou

Na nebi hvězdy jsou
leč mé zraky slepé
Marný jejich svit
snad hlavu mou setne

Natáhnout ruku
a dotknu se mraků
Mé prsty zbity jsou
a říkej mi vraku

Teď gesta groteskní
na duši mou tlačí
Jak malé ptáče jsem
které v letu vám nestačí

Však byl to jen sen
který se nestal
Však žila jsem v den
který se nezdál



Obrázek: crilleb50

Žila

8. prosince 2012 v 20:02 | Auril
Ta nejnovější napsaná...

ŽILA


Půl života se učím žít
půl přemýšlím
zda jsem žila

Jako poslední chomáč vlasů
na hlavách starých dam
nemám nádech
abych výdechem ho doplnila

A v rukách papír
je plný prázdných zpráv
o tom
kým myslím, že jsem
kdo skutečně jsem byla

Půl života učíme se žít
půl přemýšlíme
zda jsme žili

Ptám se
kým myslíte, že jste
a kdo skutečně jste byli

Po kapsách
hledám drobných mincí pár
abych znovu bytí zaplatila

Narodila se - žila


Publikováno na PP, Saspi
 
 

Reklama